Tahle akce pro mě začala tak trochu předčasně. Ve středu v 11 večer mi volá Kwjet: „Čus Peeto, co děláš?“ „Spim blázne“ „Hele nevíš o někom v Liberci, u koho by mohl přespat Janek s Faith? Nestihli bus do Ústí.“ Po vteřinové rodinné poradě: „Můžou spát u nás...“ Tak vyrážim směr nádraží a poskytuju azyl týhle neskutečný dvojce. Ve čtvrtek ráno razí směr Ostrov a já bohužel do školy. Pátek je ale pozitivní i pro nás. S Kolouchem jedeme vyzvednout bandičku z Prahy a už to valíme do Ostrova.
První na programu je pivo, potom hnedka highline. Na místě už se sešla celkem početná highlinová cházka, takže po Plzni balíme matroš a jde se napínat Slackturn a Alter weg. Počasí přeje, celkem rychle napnuto a nezbývá než si začít užívat parádního highlinovýho víkendu. Zastoupení lajnerů je početný a rozmanitý. Spíš by chtělo říct kdo tu nebyl než kdo tu byl, protože nechat si ujít tuhle akci byla zásadní chyba. Faith, Janek, Daemon, Jordan to byla skupinka, která rozšířila naše řady. Páteční chození s sebou samozřejmě přineslo několik osobáčků: Prcek si přešla Alter weg, Peťa Voříšek stál na svojí první highline, tak jí poslal OS fm a ještě stihnul nějaký tríčky, aby se neřeklo, já, Honzís a Kolouch jsme úspěšně odškrtli Slackturn.
Padlo hodně OS(Mirka, Voříšek, já,...) a potom se drželo heslo:"Kvóty se musej plnit", takže každej chodil co to šlo, aby trochu zdomácněl, potrikoval, pokoukal po krajině i tady na highline. Voříšek je podle mě zajímavej objev našeho slackliningu. Přejít 1.high OS fm ještě pochopim, ale mít maximum nad zemí 24m a ujít přitom na Slackturnu asi třetinu je trochu moc. K večeru dorazilo další auto z Liberce: Michal, Káťa a Ondra.
V Ostrově se to teď trochu mění. Místo toho, aby byl plnej psů jako vždycky, tak tady začínají určitou část zabírat kozy. Jedna se k nám evidentně chtěla přidat a vypadalo to, že by začla i chodit. Nejvíc se v pátek měla ke Kolouchovi, myslim si, že tam nějaký to zvířecí spojení bude. Kozel zase stál před recepcí jako hlídač, takže fakt těžko říct, jak to v budoucnu s Ostrovem bude. Mění se tak trochu i složení lidí. Objevily se tu osoby, který bych v Ostrově fakt nečekal. Potkat tady navoněný slečny a nagelovaný borce je trochu nová doba. Určitej podíl na tom měly Čarodky. Na horním plácku větší hranička, kolem který se fajn posedávalo, popíjelo a kecalo. Naše skupinka byla převážně kolem mlýnskýho kamene dole u hospody, kde nechyběla ani vodnice a podobný vymoženosti. Postupně jsme mířili do spacáků. Já, Luci a Voříšek jsme šli omrknout místní squat, protože jsme v noci čekali nějakej ten déšť. Ten se sice neukázal, ale ukázalo se, že místní squat má co nabídnout. Pětihvězdičkový prázdný dům posloužil luxusně v pátek i v sobotu, takže se objevilo nový heslo: "Squaty se musej plnit".
Sobotní pochození stálo za to. Ráno jsme vyrazili omrknout nový směry. Bylo tu několik míst, ale nejvíc zaujalo jedno. Původně jsme si říkali, že to neni tak dlouhý, ale rozhodně bude stát za napnutí a pochození. Pěkný místo, luxusní expozice, odhadovaná délka kratší než Slackturn nebo možná stejně. Přemístili jsme se k našim lajnám a pokračovali v chození. S Kolouchem jsme vozkoušeli swami a mám z toho teď zajímavý pocity. Pro mě je to rozhodně určitej posun, cítím takovej volnější pohyb na high. Kolouch z toho zase tak nadšenej nebyl. Faith s Jankem si dali Alter weg freesolo, jakoby nic a Jordan šel Slackturn ve swami. Kolouchovou hláškou dne(po tom, co nás Karolína a spol nemohli najít asi dvě hoďky) bylo: „Karolino to je divný, ty mě tady dvě hodiny šukáš a já o tom nevim, jak je to možný??“ K týhle náladě rozhodně nesměl chybět Kolouchův zpevňovač kolen, bez něhož tenhle víkend alespoň Kolouch nedal ani ránu. Měl dorazit Stefan, Damian s bandou a chtěli napínat nějakej novej směr. Nezávisle na nás napnuli stejnou lajnu, kterou jsme ráno obhlíželi. Dali ji název I-Land-Cruise. Kolouch poslal jeden směr, Kwjet OS fm, Faith, Daemon a Jordan taktéž a Janek si to dal OS fm ve swami. Po obědě jsme napínali dole Snake viper line. Pokácením břízky, z který se to původně tahalo se dýlka vyšplhala na 115 m(měřeno Honzísovym pásmem). Byl to celkem hukot. Lajna volnější, celkem vysoko na začátku, pod tebou skoro všude mokro. Říkal jsem si, že si přejdu kilo a půjdu nahoru na německou highline, ale takovej boj jsem na kile ještě neměl... Osobáček jsem měl doposud 114 m, takže bych si o metr polepšil, ale po několika pokusech jsem začínal měnit názor. Jednou jsem se ale dostal za půlku a říkal jsem si, že to dneska musí padnout. Až asi na 8. pokus jsem to přešel, ale takovej boj před koncem bych snad normálně neustál. Asi třikrát jsem cejtil, že musim spadnout, ale urval jsem to a musel jsem si zařvat, protože takovej mordor jsem fakt ještě nezažil. Na higline jsem už neměl vůbec sílu. Kwjeták ji zkoušel právě až po přechodu I-Land-Cruise, takže únava vzala za svý... nepustila a nepustila. Ta 168 se prej chodila líp než tohle. Večer to ještě přešel Sebastian, ale taky bojoval úplně krutě.
A začal večer, kterej se doufám vryl do paměti každýmu zúčastněnýmu. Zabrali jsme stůl hnedka u výčepu a vesele rozjížděli zábavu. Na stole stála flaška Smugglera, která postupně mizela pod náporem všech přísedících, Prcek trochu poupravila Adidas na: „Čím víc piva, tim víc jim rozumim“(míněni Poláci), moje čepice se díky vůni Marseillského mýdla stala obětí závislých čichaček. Když jsem šel ze sprchy do hospody, kluci potahovali brčko, tak říkám: „Jak je vy vyhuleni??“ Odpověď: „My vyhulenci?“, „Ty vyhulenci..!“, takže ihned solidní výtlem... Kolouch si poupravil triko z Bišíku a místo obrázku s Kajochem měl zanedlouho Honzísovu hlavu. Rozjížděla se hudba, takže nějakej ten pohyb na parketu se taky objevil... Večer byl dlouhý a vytrvalý, ale všechno jednou končí, i když tohle byl spíš takovej začátek dojezdu. Koho na tomhle článku zajímá víc slack, tak může tuhle pasáž rovnou vynechat, protože tady se o tom dozví lautr kulový.
V celkem velký grupě jsme se jali plnit naše squaty… Po příchodu jsme prošli celej barák a zjistili jsme netušený místa tohohle objektu. Uvnitř je asi nafukovací, protože tolik místností se tam nemůže vejít. Další záležitostí bylo ošahání a následný shybovací pokusy na malejch lištách nad futrama. Zde se projevila Kolouchova prasecká síla, jelikož nás nějakejma čtyřma shybama strčil do kapsy, protože my jsme pořádně na těch jebkách neudělali ani jeden. Úspěch měl příběh z minulé noci o vidláckých sousedech s motorovou pilou, kteří v místním domě vraždí, takže moje „výřezy“(hhhnnnn-n-n-n-n, hnnn) celkem rozproudily dobrou náladu. S sebou jsme měli jednu magickou flašku. Rudolf Jelínek. Přemýšlím, jestli nezačnu hrát golf a nevykašlu se na lajny, protože to bych byl s Rudou celkem permanentně… Tenhle kluk mi ukázal cestu. Ten večer jsem popíjel akorát s Dědánkem, následně už sám, jelikož ostatní se jali zalomit. S tim já jsem nemohl souhlasit, protože noc byla ještě mladá(alespoň mi to tak přišlo), takže jsem chtěl pokračovat. Nejdřív jsem budil Oli a Luci, ty to zabalily jako první. S neúspěchem jsem se obrátil na Damiána, Karolinu a Prcka. Prcek: „Jdi do prdele Peeto“, Karolina jevila evidentní nezájem. Damián byl připraven se mnou spolupracovat(to jsem si ten večer myslel), takže to začlo: „Damiáne, nespi v kuse, odpočiň si…“ „Damiáne, Rudolf…Rudolf Jelínek…“ I přes snahu jsem se bohužel musel zabavit sám. K výbavě ***** hotelu samozřejmě patří dveře opatřené klíčem. Zamknul jsem větší místnost s více lidma pro místní vidláky=lehčí úlovek. Nikoho to zase tolik nechytlo, takže jsem naznačil spolknutí klíče. Musel jsem je vrátit, přece bych je tam nenechal zamknutý. No, ale to jsem netušil, že budu prostě jednohlasně ignorován… „Já tady bleju klíče a vy klidně spíte?“ Nejdřív jsem se chtěl sbalit někam ven s mym bráchou Rudou, ale potom mi těch ospalců bylo líto, tak jsem musel zalízt a spát potupně s nima. Na příští akci asi budu muset začínat s Čertem…
Nedělní ráno začlo švédskými stoly na pódiu… Každej něco přihodil a tak po různu se to poskládalo v snídani bohů.
Brzo ráno v 11 jsme se rozhodli pro znovunatažení kila a krátký pochození highline a následnýmu sbalení. Prvně jsme zamířili na I-Land-Cruise. Honzís a já jsme na ní ještě nestáli, takže nebylo co řešit. Před náma to poslal Sebastian a motivace byla, vždyť by to byl náš novej max po Slacturnu. Honzís jednou čapnul, potom poslal tam a nazpátek si krutě zamával a zabojoval, ale evidentně to chtěl urvat, což se mu povedlo. U konce si dal blázen ještě nějaký tríčky, takže evidentně nepohodu. Luci: „Bojíš se Peeto?“ „Ne, Rudolf to jistí…“ Za zkoušku bych nic nedal, takže Ska-P do uší, odpojit se tak od okolí a zkusit vyrazit. Po jednom čapnutí taky přechod tam se zařváním: „Rudooolf Jelííínééék!!!“ nazpět taktéž čapnutí a potom doražení fm.
Chtěl bych si zařídit sponzoring od Rudy, protože ten ví, jaká cesta je správná. Tak jsme si to s Honzísem s radostí odškrtli a bylo na čase pobalit naše lajničky o kus dál. Alter weg ještě zkoušela Karolína s Andrewem a úspěšně poslal Christian jednim směrem(jeho 1. highline). To byli poslední návštěvníci, potom bylo hned staženo a už jsme valili do kempu. Trochu poprchávalo, ale na přeházení cajků to nemělo vliv. Bordel jako vždycky po rychlobalení, takže několik lidí následně doma zjistilo co jim chybí a někomu zase přebývá. Ještě rychlý znásilnění peněženek na baru za celej víkend, někdo dojídal oběd, někdo už vypálil domů. Loučení plné hořkých slz a mohli jsme valit i my. Čiko nás taky trochu potrápil, co se týče alarmu spouštějícího se libovolně samovolně, ale jinak posloužil nadmíru. Na to, jakej jsme tam měli hegeš by měl řvát ještě týden. Ostrovní highline paradise byl za námi.
Pro rychlou orientaci:
Osobáčky:
Alter weg(15m long, 15m high)- Voříšek OS fm, Mirka OS, Prcek fm, Jizva fm Christian one way, Peeto(nej OS fm+swami), Kolouch(swami)
I-Land-Cruise(40,5 m long, 30m high)- Daemon(nej OS fm), Kwjet(nej OS fm), Stefan(nej OS fm), Honzís fm, Sebastian fm, Peeto fm, Kolouch one way
Snake viper line+ (115 m)-Peeto one way
„Čtyřicítka“-Oli fm, Voříšek OS fm+vagabund st.
Nejlepší pomocník: Rudolf Jelínek
Nejlepší hlášky: „Ty mě už dvě hodiny šukáš Karolíno a já o tom nevim“, „Squaty se musej plnit“
Odsouhlaseno za nejlepší highline akci doposud… Kdo nebyl, o hodně přišel. Věřím v opakování Mezinárodního hajlajnového víkendu v Ostrově příští rok - 2.ročník a znovunaplnění místního squatu.
Hajlajn hajl,
Peeto.