Jako fyzioterapeut se ve své ordinaci v Brně denně zabývám poruchami pohybového aparátu. Dlouho jsem si pohrával s myšlenkou vyzkoušet slackline jako nástroj terapie. Vzhledem k tomu, že se blížily letní měsíce, oslovil jsem mimo jiné i firmu lajny.cz a během léta 2014 realizoval „pokusy na lidech“ s názvem Léto na lajně.
Mými pacienty jsou především děti, čas od času i dospělí. U dětí se často setkávám s vadným držením těla, poruchami koordinace a rovnováhy. Stále více dětí v posledních letech věnuje méně času pohybovým aktivitám či aktivnímu sportu. U dospělých bývá situace ještě horší – kvůli sedavému zaměstnání tráví většinu pracovního dne v nesprávných pozicích a fixují si neoptimální pohybové vzory.
Ve spolupráci s distributory pro ČR jsem uspořádal dvouměsíční akci Léto na lajně, která se odehrávala v parcích Brna a blízkého okolí. Zaznamenal jsem velký zájem ze strany veřejnosti. Nejsilnější odezva přicházela v první řadě od zvídavých dětí, které následně ve většině případů přesvědčily i ostýchavé rodiče. Z mého pohledu, pohledu fyzioterapeuta, se potvrdila domněnka, že mnohem lépe chůzi po lajně zvládaly hbité a ohebné děti. Na většinu dospělých čekalo nemilé překvapení o stavu jejich fyzické zdatnosti. Někteří zájemci se k nám začali vracet i v dalších dnech. Díky tomu jsem měl možnost úspěšně sledovat pokroky v technice, zvyšující se zdatnost, píli a radost z úspěchu.
Naprostá většina začátečníků není schopná se ze země samostatně postavit na lajnu. Podstatou je v první fázi maximální stabilizace svalstva kolene a hlezna stojné nohy za podmínky kladení chodidel vždy rovnoběžně s lajnou. Máme-li stabilizované hlezno, můžeme přejít k postupnému přenášení váhy na lajně z jedné nohy na druhou, přičemž musíme soustředěně aktivovat musculus rectus femoris – přímou část stehenního svalu, zatímco dvě postranní části (vastus lateralis et medialis) stabilizují kolenní kloub a jeho části. V opačném případě dojde při snaze přenést váhu k okamžitému rozkmitání lajny i nohy v bočním směru. Soustavným a opakovaným nácvikem zatížení nohy pouze směrem dolů se nám podaří přenést váhu těla nad stojnou dolní končetinu a můžeme na lajnu přiložit druhou. V této chvíli dochází k aktivizaci svalového zajištění oblasti pánve a trupu. Většina lidí je v této oblasti „rozpojena“ a neumí stabilizovat tělo jako celek (myšleno horní a dolní část těla). Nyní je nutné zapojit do aktivní činnosti i oči a hlavu. Postarají se o fixaci vzdálenějšího pevného bodu (nejlépe místo ukotvení lajny na opačném konci) a díky tomu pomohou získat stabilitu. Nesmíme zapomínat, že naše oči jsou orgán, který VŽDY začíná a vede pohyb. Zkuste například zdvihnout hlavu ke stropu a současně se podívat k zemi. Nejde to. Ne bez náročného soustředění. Proto je nejen pro začátečníka, dle mého názoru, fixace zraku k pevnému bodu rozhodující.
V neposlední řadě je nutné aktivizovat polohocit a naše uvědomění si tělesného schématu. Jsme-li vnímaví k poloze svého těla v prostoru i vůči těžišti těla, můžeme cíleně vyrovnávat odchylky a stabilizovat se. Narušený polohocit mívají lidé například po cévních mozkových příhodách, kdy bez optické kontroly nesvedou uvést dvě končetiny do stejné polohy nebo stojí zcela nakřivo, přičemž jsou přesvědčeni o opaku. Ovšem i při práci s lidmi bez těchto omezení je vnímání svého vlastního těla záležitost silně individuální. Soustavný trénink vedl k tomu, že zájemci namísto bezhlavého máchání rukou kolem těla vnímali mírné odchylky v rovnováze a ke stabilizaci postačilo mnohdy jen zápěstí či plynulé pohyby horních končetin. Zvládneme-li stoj, následuje chůze, kdy při střídání nohou a krokovém cyklu přicházíme o stabilitu, rovnováhu a zvládnuté těžiště těla, a proto se nám neustále opakuje značné intenzivní zapojování posturálního svalstva doplněného o smyslovou kontrolu zrakem a hmatem.
Ohledně přínosu pro hmat je potřeba zmínit velmi pozitivní vliv slackline na vývoj a stabilitu chodidla. Chodidlo se totiž, jako velmi dobrý hmatový orgán, výrazně podílí na kvalitě tréninku správné techniky právě tím, že vnímá povrch lajny, její polohu a zatížení. Děti mají opět výhodu. V nižším věku jsme více vnímaví k charakteru podložky. O tuto schopnost postupně přicházíme především kvůli špatně volené a nekvalitní obuvi. Aktivní zapojování svalstva nohy, stejně jako chůze naboso, vede ke správnému a zdravému vývoji celých dolních končetin.
Jak vyplývá z výše uvedeného obecného kineziologického rozboru, chůze po slackline je velmi všestranným sportovním, ale také cvičebním a tréninkovým nástrojem. Aktivně se zapojuje řada svalových skupin, přičemž u mnoha svalů vyžadujeme izolovanou funkci s přesnou intenzitou a dobou trvání. Jedná se tu především o aktivaci hlubokého stabilizačního systému a posturálního svalstva, jenž se přímo podílí nejen na každodenním pohybu, ale také na celkové tělesné postuře a držení těla. Oslabení hlubokého stabilizačního systému působí řadu chronických onemocnění, což výrazně snižuje kvalitu života a zařazení do společnosti. Jak uvádí průvodní materiály, za efektivní trénink nelze považovat sérii kratší než jedna hodina. Z vlastních zkušeností a pozorování vím, že již po týdenním pravidelném tréninku dochází k výraznému zlepšení samostatné chůze po slackline. Zážitek z chůze po lajně je silně motivujícím zážitkem k jeho opakování a zlepšování se.
Po letošních zkušenostech budeme i v příštích letech příznivě nakloněni tomuto všestrannému a na vybavení či provoz nenáročnému typu volnočasové aktivity.
Martin Vala
Ontogenia.cz
Recenze a korektura: Martina Jiříčková