Sníh už se nám vytratil z dohledu, první duben ohlásil pískařskou sezónu, suchá zem ohlásila pořádnej nástup sezóny sleklajnový a když spojíme slackline a suchý písky, bikvadratriometrickou polorovnicí po zintegrování nám vyjde slovo highline. Každýmu, nejen českýmu lajnaři, se po vyslovení slova highline před očima objeví magický a slovy nepopsatelný místo pro provozování týhle aktivity a tím je highline paradájs Ostrov. Kdo tam byl ví o čem mluvím, kdo tam nebyl…neni na rýlu. Ještě se mi nestalo, abych se z Ostrova vracel znechucen, zklamán či dokonce naštvanej. Je to místo, na který se budu vždycky rád vracet ať už kvůli skalám, highline, tak hlavně kvůli lidem, kteří se tam vždycky sjedou, protože tohle všechno dohromady vytváří nenahraditelnou atmosféru, která se na tolika místech ani akcích jentak nenajde. Jakmile se ve slackkalendáři objevil termín týhle akce, hned jsem čmáral do diáře, protože bych si musel vrazit, kdybych byl nepřítomen pokud nejsem psychicky labilní nebo nemám přelámanejch 202 kostí v těle…
Počasí původně ukazovalo, že s našim plánováním úplně nesouhlasí, ale protože v Ostrově nikdy neprší, nakonec to bylo napohodu v rámci možností… V pátek se to začalo trochu zlepšovat a předpověď na víkend vypadala slibně. Sjezd byl domluven na pátek, jenom malá bandička dorazila během čtvrtka. Z Liberce jsme byli domluvený na odjezd kolem jedenáctý ve složení Čéřa, Jindra, já, Beky a Prcek, která dovalila ve čtvrtek večer. Čas je relativní, takže jsme možná po půl dvanáctý byli připravený zajet do Glóbu na nákup. Kdo by řek, že tam bude v pátek odpoledne takovejch lidí? Nicméně jsme zvládli naplnit košíky téměř po přepravní maximum a narvali to do auta…množství jídla naznačovalo zájezd s tématem obžérství, ale tím jsme se absolutně nenechali rozhodit a radši jsme konečně zamířili směrem na Děčín.
Při příjezdu do Ostrova jsme potkali Chrise, Alexe, Johannese a Anatolije, když vyráželi tahat Island Kinga. My jsme přebalili cajky a vyrazili směrem na Himmelreich. Po příchodu jsme si připadali jako cizinci, protože tam bylo víc německejch kluků než nás, ale my jsme zase větší klobásy, tak se to nějak vykompenzovalo. Založil se basecamp, rozdělal se oheň a šlo se tahat. Hlavním šéfikem byl Kwjet, kterej organizoval tahání a vlastně i celou akci. Bylo téměř připraveno na napnutí třech lajn, ale chtělo to ještě trochu doladit, tak jsme se pustili do práce. Velkou výhodou byla přítomnost Linegripu, kterej nám usnadnil problémy s množstvím materiálu-kladek, statik, desek a tak… Podle libosti jsme se rozprchli s materiálem na věže a jali se tahati. Zbytek netahajících, hlavně z české skupinky, se takticky držel u ohně…asi aby nevyhasnul. Plzenští pohodáři popíjeli podpultový patok Pardál…a Braník. Nic proti těmhle pivkům, ale když jsou ze s Plzně? Asi se toho dobrýho piva už přepili, tak si trochu potřebovali zkazit chuť, jinak mi to nejde do hlavy. Co se týče přípravy highline, tak Bernhard, Jordan a Sebastian připravovali nejdelší lajnu na Himmelreichu, která se následně ukázala jako parádní a slušně exponovanej směr, naše bandička společně s Floem tahala dvě dvacky nad ohništěm, Johannes se po návratu z druhý strany dal do krátkýho směru dole u base campu. Na věžích visely fixní statiky, vršky byly obhazovány spansety, lajny se těšily stejpování…vlhký sen highlinera. Navečer jsme měli připravený tak čtyři lajny – Internacionálu(20m/15m, stačilo dopnout a stejpovat), Zkouřenku(21m/15m), Boba a Bobka(15m/10m, téměř hotovson), Never ending story(49m/20m, visící lajna čekala na sobotu). Kecali jsme u ohně, blížil se brácha Slunce, ten co má večerní šichtu, tak jsme se postupně začali šinout do kempíku. V hospodě bylo celkem narváno, kvůli sobotnímu přírodnímu víceboji, tak jsme vzali pivko do ruky a jako pořádná slacksebranka jsme se sešli u ohně za hospodou.
Palivcem večera byl Kolouch, kterej oheň roztopil a stylem přikládání: „Musim to tam naházet, aby to vyschlo, protože je to hrozně mokrý“ naložil celou hromadu dřeva, která byla k dispozici, do ohniště. Potom od něj nebylo slyšet nic jinýho než: „Nemáme čim topit“!! Zjistili jsme dosti popudnou věc a to, že Smolda na naši bandičku pěkně kašle a bude druhej den radši připravovat nějaký prolejzačky na ty závody…trochu to s Lůcou zachránili propagačníma Tatrankama, ale to neznamená, že si nevysloužili velký mínus. Dopopíjeli jsme, ohýnek dohoříval a přišla aktivita, která se v Ostrově začíná stávat celkem žádanou…plnění squatu. Byli jsme za celej den celkem unavený, tak jsme se nedrželi loňskýho vzoru s Rudou a pokračováním do pozdějších hodin, ale zalezli jsme do spacáků a nechali si zdát o sobotních přechodech.
Ráno jsme se vyspalí a pozitivně highlinově naladění přesunuli do kempu, posnídali a vyrazili na Himml. Další směry byly daný, takže stačilo několik hodin přípravy a věže na Himmelreichu byly krásně pospojovaný lajnama všech dýlek od 12m do 49m. Krásnej highlinovej trojúhelník se vytvořil nad ohništěm Malym a Velkym Huhulákem společně se Zkouřenkou. Začalo se do toho pořádně šlapat a někde začly padat i osobáčky. Napínání zabralo dost času, ale bylo připravenejch 7 highline, takže bylo z čeho vybírat. V base campu se napla krátká lajnička, někdo si šel trochu zasólovat či zalasovat a i když bylo maličko pod mrakem, na déšť to nevypadalo, což bylo rozhodující. Zase se nějak nebezpečně přiblížil večer, tak jsme se tentokrát trochu dřív přesunuli opět do kempíku a kam jinam než k ohni…teda až po nadlábnutí se u auta. Dřeva moc nebylo, tak se nás pár sebralo a vyrazili jsme na lov…a celkem úspěšně. Od menších větviček po nějaký ty klády se toho na hromadě nastřádalo dostatečně na dlouhej večer, kterej očekávaně skončil ve squatu.
V neděli se vstávalo v celkem rozumnej čas, takže proběhla klidná snídaně a přesun na Himml. Počasí se zase zlepšilo, všechny lajny byly napnutý a připravený jenom na přechody, takže nebyl důvod s něčim otálet. Když se člověk rozhlídnul kolem sebe, všude byli lajny a na nich highlineři, prostě paráda. Jedinou nevýhodou bylo, že se to vokulilo zase na neděli a to tak nějak znamenalo, že tahle luxusní akce s velkou účastí bude muset chtě nechtě skončit. Pochodilo se co se dalo, víc se lezlo, páč písky začly bejt suchý a vládla highlinová pohoda. Odpolko začlo pár lidí odjíždět, takže se postupně musely balit některý lajny kvůli materiálu. Já jsem si na otočku zaběhnul přejít Island Kinga, dokud bylo napnuto. Parádní to lajna. O metr kratší než Šárka a přece úplně jiná…stromy pod tebou, kotvení na skalách, takže lepší body na koukání a hlavně v Ostrově, to se nedá srovnat. Fullman padnul druhym pokusem, což mě trochu zamrzelo, ale za tenhle víkend bylo tolik osobních posunů, že nějakej onsajt mi byl nakonec buřt. Na Himmlu pustilo napoprvý všechno, tak muselo taky něco odolávat.
Když si člověk vezme onsight sám o sobě, tak jde na lajnu s tim, že nemá úplně představu co to s nim bude dělat, až se na ni postaví, jestli je volná nebo přeplá, jestli bude bod na kterej se snaží koukat dobrej nebo ne, trochu si potom položí otázku, jestli na začátku bojovat do maxima a jít to urvat nebo se spíš zklidnit čapnutím a voťukáním lajny, kór u těhlech delších…je to spíš tak, jak to cejtíš, když se zvedneš. Seš tak trochu hozenej do neznámý vody a plav!
Když jsem se vrátil na Himml, začínalo se postupně balit všechno. Šlo nám to pěkně od ruky, takže z věží jen lítaly spansety a lana. Poslední zůstal Bob a Bobek, tak jsme při čekání na Linegrip pochodili s Qwéčkem ještě za kotníčky. Zvažoval jsem freesolo, ale i když jsem všechny highliny za víkend pochodil celkem napohodu, trochu i potrikoval, pohoupal a poserfoval, necejtil jsem se na nich zase tak úplně doma. Přecijenom to letos byla první highlinová akce a chce to něco nachodit, než člověk ve vzduchu tak nějak zdomácní, tak jsem to odsunul na příště. Dopobalili jsme to, matroš se snesl do base campu a porozděloval se. Poslední rozloučení s Himmelreichem a valili jsme s plnejma báglama Pod Císaře. Zbylo nás tam pomálu, ostatní už byli buď doma nebo na cestě. Pár lidiček zůstávalo do pondělí a Kwjet chtěl ještě v pondělí něco napnout, což se mu následně taky povedlo. Dali jsme obědo-večeři, dopili natočený pivka, naskládali se k Bedymu do auta a punkovali na Liberec, kam jsme dorazili něco po jedenáctý.
Tohle setkání bylo parádním highlinovym a společenskym počinem a jsem rád, že se umoudřilo to počasí. Hlavní dík patří Kwjetovi za organizaci a zpunkování víkendu, kterej se vepsal do Ostrovní highlinový historie tučnym písmem s kurzívou a podtržením.
Díky, díky moc a hajlajn hajl
Peeto