vol. 4 – zima, nová sezóna
Do konce roku jsme ještě stihli několik rychloakcí. Předvánoční highline podobného ražení jako v Mimoni, ale tentokrát v opuštěném sídlišti po Rusácích v Milovicích. Lajny jsme měli jen tři, protože jsme byli na jeden den. Kotvení obdobného typu, jen jsme si museli poradit se sítěmi v posledním patře, které byly proti netopýrům, to jsme zjistili od správce objektu. Ten se na nás přišel podívat a po zjištění co provozujeme byl rád, že se tam dá dělat i nějaká mírumilovná činnost. Povětšinou tam prý trénovali policajti a vojáci vykopávání dvěří a zásahy, jinak se tam točilo porno. Nevěděli jsme jaký typ, ale odhadli jsme to na postapokalyptické téma. Vždycky to prý zjistil, když tam stálo víc aut a z některých oken vycházelo světlo, jak si to přisvětlovali. Vyhazoval je ještě s kalhotama na půl žerdi. Akci jsme zakončili parádní pizza večeří ve městě a fotkou v dětském koutku. 2. svátek vánoční připadl na tradiční vánoční Ořešník. Myslim že už potřetí jsme byli na Ořešáku takhle o svátcích. Letos to bylo neskutečně vyfoukaný. Sníh nikde, ale větru bylo na rozdávání…myslim si, že dva šekly na metru – to znamená, že pověsíš na metr lajny dva šekly a fouká tak, že ti vlajou ve vodorovné poloze. Nebylo nic slyšet tak 3m od sebe natož na druhou stranu kotvení. Nakonec jsme ale úspěšně napli a šli jsme si dát pauzu do závětří. Zahřáli jsme se, protáhli, najedli a když to vypadalo, že trochu opadl vítr naběhli jsme to pochodit. Bylo to takové krátké okno bez vichru a potom to zase začalo pomalu přicházet. Nejhorší byly nečekané poryvy, které člověka občas prostě zfouknou. Poslední společnou akcí byl Silvestr na Bišíku. Započali jsme ho v Ádru na dvou hajlajnách v údolíčku za Vévodou. Dva dny jsme proboulderovali na Ostaši a opět tu byla veselá oslava nového roku.
Milovice
Rok to byl plný zážitků, míst, lidí, lezení a lajn. Neskutečně jsem si ho užil a děkuju všem lidem, kteří ten čas se mnou strávili, pomáhali napínat, cestovali se mnou, sdíleli radost, smáli se se mnou a dělali mě šťastným. Díky moje druhá rodinko. Poděkování patří i sponzorům – Lajny.cz a Coolich.
Co se úspěchů a věcí, kterých si vážim týče, podařilo se mi přejít 106 originálních směrů hajlajn, 38 z toho na freesolo, přelézt pár pěkných těžších cest a boulderů. V Lublinu se mi podařilo ustát trik Luke Skywalker – asi jako 7. na světě.
Počítám si kilometry na stopu a už jsem překročil hranici 24000km, díky lajnám a lezení jsem navštívil Polsko, Francii, Německo, Rakousko, Itálii, Chorvatsko. V posouvání osobáčků už to není tak rychlý, ale taky se občas zadaří, hlavně na HL co se swami týče. Čekám na to kilo HL a 300+ long, ale to bych musel trénovat a nějaký longy chodit. Holt není čas na vše. V trikovce už patřím spíš mezi dinosaury, už to nemá ani eleganci..nevim jestli někdy mělo J Slackline je stále v plenkách a jsem rád, že se všechny hranice neustále posouvají. Vždycky se prostě najde někdo lepší kdo to chytí za koule a šoupne to tam, kam to předtím „nešlo“.
A jestli vám z tohoto vícedílného souhrnu přišlo, že lajneři jsou tak trochu alkoholici, tak abych to uvedl na pravou míru, jsou to Češi, národ pivních pupíků a ještě k tomu lezci a slacklineři, definice je tedy téměř synonymem.
No a co ten rok 2014? Navázal jsem spolupráci s Hanibalem, což bude ještě zajímavá záležitost doufám pro obě strany, naplánoval jsem si kalendář, ve kterém je nespočet akcí a míst, které musím navštívit, existují tajné a napůl tajné projekty, které chci dotáhnout do zdárného konce. Je libo nějaká ochutnávka? Naplánoval jsem si totiž návrat k aktivnějšímu psaní o akcích, to znamená, že se můžete těšit na více nových článků z míst a akcí, které navštívím…jestli vás to vůbec zajímá, ale pokud tohle čtete, prokousali jste se až téměř na konec IV. dílu, takže tam nějaký ten zájem bude. Tady to je:
Po Silvestru jsme se sešli až 4. ledna, takže hrozně dlouhá odmlka. To jsme napli dvě lajny ve staré střelnici, lomu u Sloupu v Čechách. Počasí i celkem na boso a tyhle hajlajny jsou hrozně příjemný na rozpoložení hlavy. Výška tak 11m, takže člověk sice ví, že je v prostoru, ale není to zase nějaký psycho. Letošní chození jsem tedy zahájil swamíčkem, kotníčkem a následným freesolem na 38m dlouhé variantě Bílé soboty a šlo se mi to nádherně v klidu. Úspěch jsme jeli oslavit do Boleslavi k Ondřejovi a párty to byla ve velkém stylu téměř i s delfíní polévkou(pro zasvěcené). Další den jsme navštívili starou sopku ve Stakorách, kratší lajna na zajímavém místě..bylo trochu blátivo a mokro, ale ideální aktivita na rozehnání alkoholu z krve to byla bezesporu. Počasí nám hlásilo spíše začátek hajlajnové sezóny než průběh té sjezdové a běžkařské, takže jsme neváhali a 8. ledna vyrazili s Jiříkem a Šrekem napnout Paličník v Jizerkách, který se doposud tahal jen jednou. Vymysleli jsme elegantnější kotvení než bylo původně a hlavně také bezpečnější. Zpříjemněním nám byl tříšeklový vítr na metr. Takhle těžkou hajlajnu do 20m jsem ještě něchodil. Vítr doslova schazoval, respektive zfoukával z lajny. Když se člověk pověsil do odsedky, regulerně ho to táhlo mimo osu pod lajnou. Vichr neskutečnej, ale nakonec jsem ubojoval dokonce tři přechody, ale můžete se mrknout sami na podmínky:
O tři dny později jsme ještě navštívili Prachov. Jedno odlehlejší údolíčko je jako stvořený pro několik hajlajn. Zahřívání a tančení kolem ohně vždycky nabudilo na nějaké ty přechody. Podařilo se nám přejít místní projekt – 67m lajnu, kterou jsme nazvali Alík díky štěkajícímu čoklíkovi, kterej mě dost rozptyloval, když jsem docházel první směr…náramně jsem si představil, jak by do něj zajely teplý vidle. Jinak mám zvířátka rád… Jeli jsme ještě povzbudit zraněného místňáka Kernerskiho, který léčí vazy v koleni a dát si s nim pivindu. To by bylo ze začátku roku tak nějak všechno, těšte se na to co přijde v následujících měsících. Něco už je rozepsáno, něco je v plánu, tak to nejspíš přijde.
Konec čtení…peace
Photos by: Kateřina Svatoňová, Kletter Kiddies, Petalula, Justa, Žebírko, Píďa, Kuba Doubrava, Želva, EQB, Martinka, Roman, Píďalka, Honza Jarý, Mára Smolka, Shrek