Loni jsme tuhle akci pořádali v malym a dost skromnym počtu jen pro udržení tradičnosti. Bylo to dva týdny po Sandstone highclass session, takže se asi každýmu nechtělo Ostrov navštěvovat tak intenzivně. To ale vůbec není náš případ. Loni jsme tam byli dost a letos se snažíme ještě víc. Osobně jsem tam byl letos potřetí a to je ještě slabej začátek. Loni jsme realizovali novej českej highline rekord a to Hippie punk. Letos to vypadalo od počátku na něco velkýho, protože počet lidí mluvících o tom, že dorazí, vysoko mířil. Tak nějak jsem se ujal organizace. Nazval jsem to meeting, aby se nemuselo řešit nic kolem programu, taky proto, že Ostrov mám spojenej s pohodovym zevlováním a punkem a ne s nalajnovanym programem. Snažil jsem se mezi lajnerama odevšad sehnat co nejvíc matroše, kterej přivezou, abychom mohli Himmelreich pořádně pospojovat. Facebook hlásil určitej počet, Norci hlásili nádherný počasí. Na Norky jsem se spoléhal, na fakebook už zase tak ne. Ne každej co má tuhle sociální síť dodržuje pravidla punku a potom se vymlouvá, že tohle a támhleto a že jako nedorazí. Tak si zůstaň doma a dělej, že se třeba učíš, stejně budeš pořád myslet na to, že když je venku tak nádherně, tak my si to v Ostrově asi užíváme…a taky že jo, pěkně sis to poskákal, protože ses stejně určitě nic nenaučil a my jsme pochodili, pozevlovali, polezli, popili, pokecali, popadali, počapali, poskákali nahatý přes oheň(samo že ne všichni, ale jen vybraní jedinci). Každej si taky vybral svoji dobu spánku…byly mezi námi Večerníčkáři, co pomalu nezažili desátou hodinu, ale naopak i brutodržáci, který šli spát když už několik natěšenců snídalo kolem osmé. Pocítil jsem, že mě trochu vycucává škola a jsem z toho nějakej unavenej, možná je to jen výmluva a jsem měkej, ale kdybych školu vynechal, třeba tak napořád, možná bych vydržel víc, ale teď to snad doklepu a konečně se budu plně věnovat slacku, punku a večerním společenským částem s tím spojeným. Taky mě možná unavovalo věčný pobíhání od skály ke skále pro vyřešení nedostatků při napínání a napínání samotný. Lajn nebylo úplně málo, takže když člověk dva dny v kuse napíná, není z toho úplně fyzicky na rýlu. Už bych taky mohl mluvit o tom jak to bylo skvělý a ne tady brečet jak malej Danny.
Lajny na Himlu
Na místo jsem dorazil luxusním stopem ve čtvrtek kolem šestý. Dostat se z Hradce až do Ostrova na dva stopy se nezadaří každej den… Ze slacklinový cházky tu ještě nikdo nebyl, tak jsem trochu pomáhal Pínovi s prací v kempu. V pátek ráno na místo dorazil Daniel, kterej ve čtvrtek večer dostopoval do Tisý, ale když byla tma a nikde nikdo kdo by mu řekl směr do Ostrova, ustlal si na nějaký zahradě a nechal rozmýšlení na ráno. Poklidili jsme spolu bordel po kempu, kterej chtěl Píno spacifikovat před Čarodkama. Na desátou měl dorazit Kolouch se svou diskotékou, resp matrošem. Já měl všechny svoje spansety a železo, ale lajnu na chození žádnou, takže jsem čekal na všechny příjezduvší punkáče s materiálovou podporou. Napli jsme Internacionálu, pochodili, rozhodli jsme se, že vyrazíme dolů do kempu a napneme Snake viper line na poťapání. Cestou z Himlu jsme potkali Alexe s Terkou, kteří šli pochodit nahoru a v kempu už bylo pár dalších lidí, který nám pomohli s napnutím kila.
Postupně se to začalo sjíždět a já už si mnul ruce, jak ten Himl krásně zlajníme. Víkend od čtvrtka do úterý byl znamením, že mezi těma skálama něco bude. nebylo kam spěchat, času na napínání a chození bylo dost. V sobotu jsme napli Zkouřenku, připravili jsme kotvení na Velkýho huhuláka, kucí německý a polský napli Narkobarona a Never ending story, další lajnou byl potom Bob a Bobek, navečer byl přechodu připravenej i Malej huhulák na kterym jsem se mohl tak trochu přizabít, ale pokud bude člověk aspoň pojištovat něco co blbě nainstaluje, tak to bude v cajku a dopadne to stejně dobře jako teď, jinak punku zdar a na hajlajnách zvláště J. Grisha s Helmarem a další dopomocí napínali Island Kinga a začli připravovat novej směr hodně podobnej Masterovi Několik lidí na Himlu už vesele chodilo, zbytek užíval volna a obsadil hamaky v basecampu pod skálou. Proběhla i nějaká ta lezba, ale všechno se to neslo v klasickym stylu s minimálnim podílem hrocení, což mám fakt nejradši.
V hospodě už se to hromadilo celkem dost, takže obsazení okolí ohniště na dvorku byl luxusní plán. Kolouch neměl přístup k hebledí, takže jsme všichni vydrželi u ohně v rozumný vzdálenosti a ne jako loni Neděle už byla dosti chodící, přijel Rafal, kterej nám poskytnul potřebný spansety na napnutí Velkýho huhuláka, takže plánovaný lajny byly dokončený. Alex dopnul pseudoMástra, repektive předepnul, abych byl přesnější. Píďa se jal napínání Slackturnu a Alterwegu. Další zahraniční bandička plánovala napnutí Dogy, který zrealizovala až někdy v pondělí mám pocit. V neděli jsem se taky konečně dostal na lajny a parádně pochodil. Uvažoval jsem, že ještě zamířim na Mastera, ale stačilo se podívat z Boba a Bobka, a bylo evidentní, že ještě není úplně připravenej, když bekap visel volně. Na Narkobarona jsem se nějak nehrnul, protože byl na dvojitym Slackpru a průvěs byl poctivej. Jedinej kdo to pochodil fakt napohodu a s houpáním byl Alex. Jeden směr jsem potom viděl ubojovat Grishu. Já jsem se chtěl pošetřit na tu dlouhou bestii, ale vědět dopředu jak to bude vypadat, měl jsem si radši zafajtit na Narkobaronovi. V pondělí zněl plán jasně…vyrazit k Mástrovi a zkusit to vokoštovat. Přešel jsem si Island Kinga, kterej byl na 18´ a příjemně povolenej…nebylo to zadarmo, ale vo to větší zábava. No a pak to přišlo… Nezbývalo nic jinýho než zamířit na Mastera neboli ten novej směr. Dal jsem nějakej ten pokus, bylo to hrozný peklo. Na konec se mi koukalo celkem dobře, ale co mi pod nohama dělal ten těžkej setup to bylo hotový peklo…serfíček slušnej, ale to jsem na týhle bestii fakt nedělal záměrně. Měl jsem asi jenom dva pokusy, kdy jsem se postavil a jakš takš to rozešel, ale bylo z toho nejvíc tak 10m, jestli vůbec. Alex dorazil kolem poledne a ubojoval to jednim směrem. Bylo zajímavý vidět, že i on musí někdy pofajtit, a to se nevidí často. Ještě jsme to trochu dopli, ale stejně jsem se na tom cítil dost nereálně.
Danny na Island Kingovi
Jako pauzu jsme zvolili cestu do kempu na vychlazenou kofču. Když na to člověk koukal odspoda, bylo to dlouhý a hezký, ale jakmile na tom měl stát, všechen rýl odešel tam kde žil. Koukali jsme ještě na Damiána jak soupeří s Island Kingem. Po dopití bych nejradši zůstal na terásce, ale byl jsem přemluven, že vyrazíme zase hore. V koutku duše jsem to samozřejmě chtěl, ale necítil jsem takovej drive a nadšení pro to se s tim poprat, jako jsem měl tenkrát na Keksíku. Když jsem ale dával další pokusy, šel jsem to fakt jenom vokoštovat. Věděl jsem, že na to nemám přinejmenšim psychicky, což je velká nevýhoda a tak trochu osobní prohra dřív než člověk nastoupí na lajnu. Je pravda, že u některejch pokusů jsem se i usmíval, jakmile jsem se postavil a začal s tim bojovat, ale bylo to spíš z důvodu, že jsem byl dost bezradnej a nevěděl co s tim pod nohama dělat, takže jsem se smál jaká je to chujovina. Dohromady jsem takovejch 15 pokusů možná dal a dalo mi to aspoň další bojovou zkušenost, ale tuhle dýlku bych si do budoucna radši vyzkoušel s lehčim setupem a normálním tahem a až někdy pozdějc možná takovejhle tréninkovej styl. Zůstali jsme na vrchu jenom ve čtyřech – Helmar, Alex, druhej Alex, já a začali jsme balit Island Kinga i novej směr, kterýmu jsme naměřili 98,5 metránků. Alex přechodem ustanovil novej svěťák na polyesteru…na hlavní lajnu byl Strong II od Slackline tools, bekap byla Elefantí Blue wing třítuna, celkem 127g/metr. Jeho přechod bych shrnul asi takhle: tenhle kluk vysoko míří…a taky se mu to daří. Balili jsme za tmy s čelovkama, aby se chodilo co nejdýl…škoda, že lidi co v tom měli materiál frčeli večer dom, ráno bych se šel ještě potrápit.
Úterý bylo tak trochu ve znamení dospávání, protože ani společenská část nebyla úplně nejkratší a byla celkem vydatná. Přesto někteří chtěli pořádně pochodit, tak vyrazili ráno dřív. My jsme s Jirkou na Himl mířili už jen na sundávání, protože jsme potřebovali rozumně odjet. Šlo to v rámci možností rychle. Z věží lítaly spansety, bandáže lajny, lidi naštěstí ne…docházely se poslední přechody, pakovalo se do báglů. Některý lajny dostali celkem slušně pokouřit co se týče odsedkovýho faktoru…na Boboj a Bobkoj jsem v osdedce viděl pořád někoho viset, byla tam skoro víc fronta na odsedky než fronta na chození, ale na začátcích se s tim počítá, škoda že jsem nedomyslel nějakou další kratší lajnu, aby se osazenstvo trochu rozdělilo na menší nával, ale matroše nazbyt nebylo. Dole v kempu se udělal kompletní debordeling batohů a přerozdělil se matroš do správnejch rukou majitelů. Dali jsme obídek, pivindu, rozloučili se s posledníma punkáčema, který tam, byli a razili jsme směr domovy, popřípadě práce.
Peeto na 98,5m
Z akce jsem měl radost, jelikož se sešlo dost zahraničních i tuzemských lajnerů, který jsem chtěl právě na týhle události vidět pohromadě. Počasí přálo až až, byl jsem rudej jak prase a nebyl jsem sám. Pokecalo se o chození, materiálech, zkušenostech, zapařilo se, takže pohodička, večer je vždycky každej tak chytrej u toho piva. Jsem spokojenej, že to takhle dopadlo, ale těšim se na nějakej poklidnej Ostrov v menším počtu lidí. Rád jsem všechny viděl tak nějak pohromadě, ale nemusim to mít zase tak často a rád si nechám trocha Ostrova jen pro sebe a úzkou skupinu lidí, se kterýma se tam budu vždycky rád vracet…
Ostrovu a punku zdar
Peeto
Tak příště…
photos by: Con Coon, Petra Lamačová, Marek Smolka